Antonín Dvořák

Antonín Dvořák se narodil 8. září 1941 jako první z devíti dětí Anně a Františkovi Dvořákovým v Nelahozevsi. Všichni Antonínovi předci z otcovy strany byli řezníci nebo hostinští a automaticky se přepokládalo, že prvorozený živnost zdědí. Kromě řeznického řemesla se ve Dvořákově rodu geneticky předávala i jiná vloha: nadání k hudbě. "Muziku" však považovali jen za příjemné zpestření každodenní všednosti a způsob přivýdělku. Brzy ale začalo být zřejmé, že u Antonína tomu bude jinak. 

Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi

Dětství 

V hudbě všechny daleko převyšoval, a tak ho otec svěřil nelahozeveskému učiteli a hudebníkovi Josefu Spitzovi, aby synovy vlohy dále rozvíjel. Mladý Dvořák brzy zvládl hru na housle a obveseloval společnost při vesnických tancovačkách a časem absolvoval i své první sólové vystoupení jako houslista v kostele v nedalekém Vepřku. Dvořákovo dětství však bylo přece jen úzce spjato především s vypomáháním v otcově živnosti a s přípravou na její převzetí. K tomu patřily také návštěvy trhů v okolí, kam otec se synem chodili vybírat dobytek. Podle pozdějšího vlastního vyprávění vedl jednou mladý Dvořák z jarmarku na provazu divoké dobytče, které ho dovláčelo až do rybníka. Tehdy se prý v pláči zařekl, že řezníkem nikdy nebude. Do té doby také spadá Dvořákovo seznámení s lokomotivami, jeho pozdějším celoživotním zájmem. Když mu bylo devět let, byl svědkem budování železniční trati, která vedla právě přes Nelahozeves. V létě 1851 pak vsí projela první parní lokomotiva, vrchol tehdejšího technického umu. Lze se domnívat, že právě tyto dojmy z dětství podnítily jeho budoucí zaujetí vším, co souviselo s moderní dopravou.

Mezitím otec František téměř zkrachoval. S nadějí, že živnost lépe pokvete ve větší obci, rozhodl o přesídlení celé rodiny do nedalekých Zlonic, kde měli příbuzné. Antonín se tak se roku 1853 ve svých dvanácti letech dostal pod dohled zlonického kantora a multiinstrumentalisty Antonína Liehmanna. Liehmann, z lokálního hlediska vynikající hudebník, brzy rozpoznal v mladém Dvořákovi mimořádný talent, a tak ho začal zasvěcovat do základů harmonie a hry na varhany, později mu také dovolil hrát při mších. V té době vznikaly první Dvořákovy skladatelské pokusy, drobné polky. Protože se Dvořák mnohem víc než čemukoli jinému věnoval hudbě, stále zaostával ve znalosti němčiny, která byla pro něj jako budoucího živnostníka nepostradatelná. Otec ho proto vyslal na rok do České Kamenice na „handl“, aby se v jazyce zdokonalil. Zde si Dvořák nejen vylepšil své znalosti jazyka, ale také se věnoval hudbě.

Dvořák se řeznickému řemeslu nikdy nevyučil, neboť Liehmannovi se nakonec podařilo přesvědčit Františka Dvořáka, že mimořádný talent jeho syna zasluhuje soustavnou péči a vzdělání, které může poskytnout jen odborný hudební ústav. Na podzim 1857 se tak šestnáctiletý Dvořák stěhuje do Prahy.

Studia 1857 - 1859 v Praze 

Při výběru vhodného vzdělávacího ústavu padla volba na pražskou varhanickou školu. Ústav pro církevní hudbu, jak se škola oficiálně nazývala, sídlil v Konviktské ulici na Starém Městě a poskytoval vzdělání v oblasti varhanní hry, harmonie a kontrapunktu. Zázemí školy bylo na velmi nízké úrovni: sestávalo ze tří neútulných tříd v omšelé budově bývalé jezuitské koleje a studentům byly k dispozi jen jedny nekvalitní varhany. Tyto nedostatky však byly kompenzovány výborným pedagogickým sborem, který byl schopen svým žákům vštípit solidní základy hudební teorie i praxe. Současně s varhanickou školou navštěvoval mladý Dvořák německou školu, jejíž čtvrtou třídu ukončil roku 1858. Téměř od počátků studií byl také členem orchestru Cecilské jednoty, kde získal nejen cenné zkušenosti jako orchestrální hráč na violu, ale i základní orientaci v hudbě 19. století. Absolutorium na varhanické škole složil v červenci 1859 veřejným koncertem, na němž hrál kromě Bachova preludia a fugy i dvě skladby vlastní - Preludium D dur a Fugu g moll. Patří k prvním Dvořákovým skladbám, které se dochovaly ve skladatelově rukopisu.

18. listopadu 1862

Začíná jeho angažmá v orchestru Prozatimního divadla. Hraje zde na violu, od roku 1866 pod taktovkou Bedřicha Smetany, a účinkuje tak v premiérách Smetanových oper např. Braniboři v Čechách, Prodaná něvěsta nebo také v Daliborovi při příležitosti pokládání základního kamene Národního divadla. 

Rok 1864

Začíná navštěvovat rodinu Čermákových, kde učí Josefinu a Annu hře na klavír a potkává tak svou budoucí manželku.

10. prosince 1971

První známé provedení samostatné skladby, jednalo se o píseň Vzpomínání na slova Elišky Krásnohorské.

Rok 1873 

Zároveň s oživením skladatelské dráhy došlo k zásadním změnám i ve Dvořákově  osobním životě. Nadále docházel do rodiny Čermákových jako učitel klavíru a časem si vytvořil úzký vztah k Anně, Josefinině mladší sestře. S Annou Čermákovou ho pojila láska k hudbě - Anna hrála na klavír a její zpěv byl vysoce ceněn, později účinkovala i v provedeních manželových děl. Pár vstoupil do manželského svazku 17. listopadu 1873 v kostele sv. Petra; Dvořák v tomto roce dosáhl dvaatřceti let věku, Anna byla o třináct let mladší. V době sňatku nebyla Anna podle tehdejších zákonů plnoletá, byla však ve čtvrtém měsíci těhotenství. Novomanželé zpočátku bydleli u Anniny matky Klotildy Čermákové, ale po pár měsících se přestěhovali do skromného bytu v ulici Na Rybníčku. Tam se jim v dubnu 1874 narodil první syn Otakar, po němž brzy následovaly dcery Josefa a Růžena.

Rok 1877

V tomto roce byl Dvořák s Annou poprvé pozván na Vysokou. Stalo se tak u příležitosti sňatků Josefiny Čermákové a hraběte Václava Kounice, jimž byl Dvořák na svatbě v kostele ve Třebsku za svědka. Další návštěvy probíhaly během letních měsíců, kdy Dvořák s rodinou obývaly přilehlé stavení, tzv. dvorek. 

17. listopadu 1878

Se uskutečnil první Dvořákův samostatný koncert - Serenáda d moll, Slovanské rapsodie I a II, Tři novořecké básně, Dva furianty

1884 - 1896

Zájezdy do Anglie. Dvořák navštívil Anglii celkem 9krát, finanční úspěch z prvního zájezdu umožnili Dvořákovi koupit v panství svého švagra hraběte Kounice hospodářské stavení. Roku 1884 Dvořák ve Vysoké zakoupil starý špýchar, který byl přestavěn na domek, a stalo se z něj letní sídlo Dvořákovy rodiny. Mimo léto strávené ve Spillville přijížděli na Vysokou v květnu a do bytu v Praze se vraceli až s počátkem podzimu. Dvořák se zde věnoval zahradě, sadaření a chovu holubů. Velice rád se také procházel po okolí a komponoval.

1892 Cesta do New Yorku

Americké období Dvořákova života se stane impulsem pro napsání mnoha děl. 

31. března 1901

V Praze se uskutečňuje premiéra Rusalky, díla spjatého s Vysokou a jejím okolím. Rusalčino jezírko, nacházející se v lese nedaleko zámečku, prý skladatele inspirovala při jejím komponování. Jméno Rusalka zde nese i vila, letní sídlo ve Vysoké u Příbrami, které je stálé v majetku rodiny Dvořákových.

1. května 1904

Krátce po poledni umírá se slovy: "To se mi nějak točí hlava, půjdu si lehnout"